Historie majoliky.


   Nejstarší fajánsové (majolikové) výrobky tj. hliněné nádoby s ciničito - olovnatou glazurou vypalovanou při teplotě do 1000oC  se nacházejí již v egyptské a krétské kultuře. Právě tato vypalovací teplota a tím daná možnost použití sytých barev (červená, žlutá,zelená a modrá) jsou typickými znaky fajánsových (majolikových) výrobků.

   V Evropě nastává velký rozmach této keramické výroby v období renesance, tj. v první polovině 15. století a to zásluhou Maurů ve Španělsku. Výrobky se vyvážely především do Itálie, a protože největším překladištěm byla Mallorca,vznikl - drobným pozměněním názvu tohoto ostrova - pojem majolika. V Itálii se stala majolika velmi oblíbenou a brzy vznikly dílny na její výrobu. Nejznámějším střediskem výroby a vývozu nového zboží bylo město Faenza - od tohoto názvu zase pochází termín fajáns.
   Výroba fajánsových výrobků prostřednictvím italských řemeslníků zdomácněla i ve Francii, Německu, Švýcarsku a Holandsku, které bylo již od roku 1566 součástí španělské monarchie. Holanďané však přijímali nejen španělskou inspiraci, ale jejich dílny v Delftách byly také ovlivněny dováženým čínským porcelánem, a to zejména od roku 1602, kdy začala fungovat na pravidelných linkách holandsko - východoasijská společnost. Odtud se v tvorbě těchto dílen objevují motivy stylizovaných zvířat, draků, rostlin a také používání kobaltové modři. 

habánský čepák, rok 1778Na vznik a rozvoj fajánsové výroby na jižní Moravě měla rozhodující vliv tvorba anababtistických přistěhovalců nazývaných habáni. Jejich hnutí vzniklo v čase reformace ve Švýcarsku a jeho stoupenci se snažili žít podle vzoru prvotních církví jako bratři a sestry. Hlásali potřebu křtu v dospělosti a praktikovali společné vlastnictví všeho majetku. Pro svoje přesvědčení byli krutě pronásledováni a ve druhé polovině 16. století vypovězeni ze Švýcarska, Německa i Itálie. Ve větším počtu se uchýlili na západní Slovensko a jižní Moravu. Avšak roku 1629 byli na nátlak císaře a kardinála Dietrichsteina pod hrozbou trestu smrti vypovězeni i z Moravy a odešli ke svým bratřím usazeným v Uhrách.

   Umění výroby fajánsí však už jižní Moravu nikdy neopustilo, i když to, co dnes pokládáme za lidové umění specifického regionu, má své kořeny v Itálii a Španělsku, bylo modifikováno v Holandsku a přišlo k nám přes Švýcary, Německo a Itálii.

tupeská keramika - vázy 18 cmPočátek a rozvoj výroby majoliky v obci Tupesy je spojen se jménem Jaroslava Úředníčka, který se v obci usadil v roce 1904 a ve spolupráci s příslušníkem hrnčířského rodu Ferdinandem Petrášem založil džbánkařskou dílnu. Zásluhou dcery Boženy dospěl dekor, vytvářený z počátku pouze podle předloh z muzejních sbírek habánského hrnčířství a džbánkařství, v charakteristické tvary a barvy.
Takto vzniklý dekor, pro který jsou typické syté barvy červená, žlutá, modrá a zelená, se v podstatě dodržuje s drobnými obměnami dodnes a výrobky s tímto nezaměnitelným dekorem jsou známé u nás i v zahraničí pod názvem tupeská keramika.